básník a prozaik
Ladislav Dvořák
|
|
básník a prozaik Ladislav Dvořák |
aaaaaaaaaaaaaa |
DOMŮ |
ŽIVOTOPIS |
DÍLO |
FOTOGALERIE |
STALO SE |
ODKAZY |
KONTAKTY |
| Ukázky: Pokoj v činžáku, Po debatě | ZPĚT |
|
POKOJ V ČINŽÁKU
To je tedy mé universum: šest stěn Někdy když se dobře zaposlouchám slyším šelestivé víření jak se otáčí má krychle jak se otáčí mé universum to nestravitelné sousto v žaludku činžáku jak se škodolibě zvrací a překlápí zlomyslně podle nějakých neviditelných os Lustr před chvílí ještě zahradnická konev chrstající od stropu na můj stůl vyrůstá už teď z podlahy Leknín A já se dívám do stropu od jednoho květního kalichu na zlatě opylené tyčinky elektrických vláken Voda kolem něho je průzračná |
Vidím i jeho stvol vyrůstající z bahnitého dna stropu který se nyní stal podlahou Protože já a můj stůl a báseň protože židle kamna a lůžko všichni visíme hlavami dolů A jediný já nedočkavý skočil jsem právě střemhlav do toho rybníku s leknínem Nikdy se už nezachytím rohu stolu Zůstal jsem viset navždy do mrazivého prostoru To je tedy mé universum to je tedy ta má krychle to je tedy má ruleta v níž hazardně hraji na život a na smrt A ze všecho nejvíc závidím klid svému stolu klid židli a kamnům a lůžku když hlavami svými vlajeme do prostoru když hlavami svými visíme do mrazivého prostoru |
|
PO DEBATĚ
Přátelé odcházejí Doprovázím je ke dveřím Jdu před nimi po schodech slézáme už celou věčnost Ivanova ramena klobouk Mirkův Mělo by se ještě něco prohodit k věcem o nichž jsme hovořili kutálejí se za námi Řinčí mlátí po schodech Probudí celý dům Vyděsí lidi ze spánku Vždyť jsem nahoře zamkl Pokoj se stěhuje za námi Židle je ještě teplá stůl kamna šatník třískají od patra k patru Abych je stěhoval zase celou noc sám a sám na stará místa |
ZPĚT |