básník a prozaik
Ladislav Dvořák
|
|
básník a prozaik Ladislav Dvořák |
aaaaaaaaaaaaaa |
DOMŮ |
ŽIVOTOPIS |
DÍLO |
FOTOGALERIE |
STALO SE |
ODKAZY |
KONTAKTY |
ZPĚT |
|
JEDEN DEN Z ROKU 1942
Do špinavé louže jsem šlápl toho dne A protože má bota byla žába S hubou dokořán Bylo mi to nepříjemné zvlášť Do kalné louže jsem šlápl Při jednom rozmrzelém kroku Na jejím dně jsem rozdrtil na kaši Nevinnou amébu Říkala asi Který slon Který slon Volali vyděšení bičíkovci Larvy Řasy Tím jsem dokonal jednu éru života Svou botou jsem ji rozšláp jen tak mimochodem Jednu soustavu mikroskopickou jsem likvidoval jak se říká v komuniké příliš učeně Je to moc odborný výraz a mám potíže Jak jej přeložit do jazyka těch bytostí Které se pohybují právě na hranicích Rostlin a živočichů Civěl jsem asi hodně bláznovsky Na tu vyšplíchnutou louž Nechápal jsem že je zbytečné Vydávat komuniké Když nevíme v jaké řeči Jestli v rostlinné Či zvířecí |
DNY A NOCI
Přišli jsme plavit své dny a doposud každý nám vzala tma Přišli jsme plavit své dny vlastníma rukama Doposud každý byl kořistí tmy AŤ MÉ BŮH NETRESTÁ Vedle květin a stromů a zvěře jsem tady taky já A když se na nás takto seřazené dívám sám sobě dávám samozřejmě přednost ať mě Bůh netrestá DOBRÉ JITRO HORNATINO Dobré jitro vyklenuté spánky kopců Dobré jitro vystupující lícní kostí Dobré jitro oči víčka podobo tolik povědomá Dobré jitro ústa a usmějte se na mě přes všechny vrásky aspoň jedním koutkem |
ZPĚT |