básník a prozaik Ladislav Dvořák |
aaaaaaaaaaaaaa |
DOMŮ |
ŽIVOTOPIS |
DÍLO |
FOTOGALERIE |
STALO SE |
ODKAZY |
KONTAKTY |
ZPĚT |
JDU V SOBĚ Jdu v sobě, v sobě šlapu, směru si vědom snad, cíle nevědom. Jdu, jdu s myšlenkou kamsi jít, kamsi vpřed, kamsi zpět, prostě donucený rázovat asi v témž rytmu, jak mi bije v tepnách krev. Či co, co mě to kam žene. Mám bezpochyby do vnitřností, hluboko do útrob až k mozku nohy prodloužené. A zvláštní, přesně jak to ve snu bývá: z místa se nelze hnout, cesta neubývá, dřív jsem si myslel, že to chce pouze procitnout. |
Teď vím, jsem strom, jsem strom, jsem strom rostoucí z kůry mozkové, navždycky do ní zasazený, ona je jediná má rodná zem. Tam pod kořeny nestvořený, předstvořený jsem. Jsem strom, jsem strom, strom, který v sobě kráčí. A když jdu, to strom své větve rozeklané ve větru rozkývá a kývá a kývá, jak jdu, jak šlapu v krajině nepoznané, jež jediná je má, má šedá kůra mozková. |
ZPĚT |